Shiatsu – tradiční japonská terapie
Tento článek má informativní charakter a přibližuje principy tradiční japonské terapie.
Shiatsu je tradiční japonská masážní terapie, která v sobě snoubí tradici japonských masáží, poznatky tradiční čínské medicíny (TCM) i západní anatomii a fyziologii. Harmonizuje, podporuje pohyblivost člověka a celkově upravuje jeho zdravotní stav. Výborně působí při bolestech zad, pomáhá od stresu a bolestí hlavy, stejně jako řeší potíže po poraněních krční páteře a kloubů nebo sportovních úrazech.
Co znamená shiatsu
Slovo shiatsu v překladu znamená „tlak prstu“. Patří mezi metody vycházející z jedné z nejstarších forem medicíny – léčení pomocí rukou.
Při terapii terapeut pracuje s body na těle nazývanými tsubo. Jde o specifická místa na energetických drahách těla, jejichž stimulace může podporovat rovnováhu různých systémů organismu – kůže, svalů, krevního oběhu, nervového a endokrinního systému i trávení.
Základem je vždy kombinace diagnostiky a následně zvolené terapeutické práce. Intenzita tlaku i tempo dotyků se přizpůsobují individuálním potřebám člověka. V některých případech je proto terapie velmi jemná a pomalá, jindy může být dynamičtější a intenzivnější.
Jak působí na tělo
Je výjimečné svou jednoduchostí. Vyvinulo se z tradičních masážních technik, které využívají různé způsoby práce s tělem – například tření, roztírání, hnětení, tlak, tah nebo tepání svalů a tkání.
Shiatsu však používá pouze několik základních technik. Nezaujatému pozorovateli se proto může zdát, že se během terapie děje jen velmi málo. Ve skutečnosti terapeut pracuje především s uvolněným a soustředěným tlakem dlaní nebo palců na jednotlivé body těla, případně používá tlak lokty nebo jemné rotace končetin.
Jednoduchost, která má hluboký účinek
Právě tato jednoduchost je pro shiatsu typická. Jemné a nenápadné pohyby mohou výrazně ovlivnit vnitřní procesy v organismu a podpořit přirozenou rovnováhu těla.
Terapie tak nepůsobí pouze na svaly a pohybový aparát, ale může ovlivňovat také celkové fungování organismu, tok energie v těle a schopnost těla regenerovat se.
Historie a původ
Shiatsu má své kořeny v tradičních léčebných metodách východní Asie, především v japonské a čínské medicíně. Vychází ze starších forem manuálních terapií, které pracovaly s tlakem na určité body těla a s ovlivňováním energetických drah organismu.
Moderní podoba se začala formovat na začátku 20. století v Japonsku. Významnou osobností byl Tokujiro Namikoshi, který systém rozvinul a pomohl jej etablovat jako samostatnou terapeutickou metodu. Později vznikly také další školy, například přístup Shizuta Masunagy, který více zdůrazňoval souvislosti s tradiční čínskou medicínou a energetickými meridiány.
Postupně se rozšířilo z Japonska do Evropy i dalších částí světa. Dnes je vnímáno jako metoda, která propojuje tradiční východní přístupy k práci s tělem s moderními poznatky o fungování lidského organismu.
Často kladené otázky
Shiatsu je tradiční japonská manuální terapie, která využívá tlak prstů, dlaní nebo loktů na specifické body těla s cílem podpořit rovnováhu organismu.
Shiatsu pracuje s body nazývanými tsubo, které se nacházejí na energetických drahách těla. Jejich stimulace může ovlivňovat svaly, nervový systém i celkovou regeneraci organismu.
Shiatsu se často využívá při bolestech zad, svalovém napětí nebo stresu. Může být také podpůrnou metodou pro celkovou relaxaci a regeneraci.
Na rozdíl od klasických masáží pracuje shiatsu především s tlakem na určité body těla a s jemnou manipulací končetin. Terapie je obvykle pomalá a soustředěná.
AKTUALIZACE 8.3.2026
Shiatsu jako terapii neposkytuji, článek je jenom informativní.
Eva Martincová
