Biomechanický nebo biodynamický pohled na svět a člověka?

V poslední době se mě často klienti ptají, jaký je rozdíl mezi biomechanickým a biodynamickým viděním světa a člověka. Rozdílů je mnoho, proto jsem se rozhodla toto téma trochu rozvést.

V určitém zjednodušení bychom mohli říci, že biomechanický pohled je více strukturální a biodynamický více procesní. Oba přístupy mají své místo a oba mohou být v různých situacích velmi užitečné. Liší se především tím, kam směřují svou pozornost.

Pro lepší pochopení si rozdíl ukážeme na práci terapeuta a jeho přístupu ke klientovi.

Biomechanický přístup

Biomechanický přístup se zaměřuje především na struktury těla a jejich funkční propojení. Terapeut věnuje pozornost kostem, kloubům, svalům, vazům, fasciím, orgánům a jejich vzájemným vztahům. Pokud někde objeví omezení pohybu, poruchu funkce nebo strukturální změnu, snaží se pochopit její příčinu a podpořit návrat k optimální funkci.

Biomechanický terapeut hledá, co v systému nefunguje, a snaží se nalézt způsob, jak tuto funkci podpořit nebo obnovit. Využívá své znalosti anatomie, fyziologie, biomechaniky a dalších oborů k tomu, aby klientovi pomohl vrátit se k lepšímu fungování a větší harmonii.

Tento přístup je velmi cenný zejména tam, kde potřebujeme porozumět konkrétním strukturám, jejich vztahům a funkci.

Biodynamický přístup

Biodynamický terapeut může mít stejné vzdělání jako terapeut biomechanický. Rozdíl spočívá především ve způsobu, jakým se na člověka dívá.

Vedle diagnóz, symptomů a omezení se zajímá také o zdraví, adaptační schopnosti a regenerační potenciál organismu.

Neptá se pouze:

„Co nefunguje?„

Stejnou pozornost věnuje otázce:

„Co v systému stále funguje dobře a může podpořit proces obnovy?„

Biodynamický terapeut nevnímá člověka jako soubor oddělených částí. Dívá se na něj jako na celek, ve kterém je přítomno zdraví, i když se současně mohou objevovat potíže nebo nemoc.

Kdyby v člověku nebylo zdraví, nebyl by naživu.

Právě toto zdraví je silou, která neustále podporuje život, adaptaci, regeneraci a návrat k rovnováze. Biodynamický terapeut se snaží vytvářet podmínky, ve kterých může tato přirozená schopnost organismu lépe působit.

Stagnace jako projev nerovnováhy

Když v těle něco nefunguje, bývá to často důsledkem dlouhodobé nerovnováhy.

V tradiční čínské medicíně se hovoří o stagnaci čchi a krve. V kraniosakrální biodynamice používáme pojem fulkrum. Každý systém má tendenci organizovat se kolem určitých center nebo vzorců. Pokud se vytvoří místo stagnace, začne ovlivňovat celé okolí.

Zpočátku může jít pouze o jemné změny ve fungování systému. Později se mohou objevit změny na úrovni tekutin, tkání a nakonec i struktur.

Tekutiny a energie mají v organismu svůj přirozený směr proudění. Místo stagnace tento tok narušuje nebo mění. Oblast stagnace bývá méně vyživována, hůře se čistí a ztrácí svou přirozenou pružnost a schopnost adaptace.

Cílem terapeuta je obnova proudění a toků

Pokud ke klientovi přistupujeme biomechanicky, často využíváme různé techniky uvolňování, mobilizace nebo manipulace.

Pokud ke klientovi přistupujeme biodynamicky, vycházíme z jiného předpokladu.

Uvědomujeme si, že my jako terapeuti můžeme pouze tušit, jaké je původní nastavení systému klienta.

To skutečně ví pouze jeho organismus.

Každý člověk v sobě nese určitý vzorec zdraví, určitou vrozenou schopnost organizace a návratu k rovnováze. Biodynamický terapeut se nesnaží systému vnucovat vlastní představu o tom, co by měl udělat.

Spíše vytváří podmínky, ve kterých si systém může udělat to, na co má v daném okamžiku dostatek času, prostoru a energie.

Jinými slovy podporujeme procesy, které směřují k větší organizaci, rovnováze a zdraví.

Co tento rozdíl znamená pro klienta?

Klienti se mě často ptají, zda je biomechanický nebo biodynamický přístup lepší.

Moje odpověď bývá jednoduchá.

Ani jeden.

A současně oba.

Každý přístup se dívá na člověka z jiného úhlu pohledu a každý může být v určité situaci velmi užitečný.

Pokud si člověk zlomí nohu, bude pravděpodobně potřebovat chirurgickou péči, rehabilitaci a biomechanický přístup.

Pokud však řeší dlouhodobý stres, chronické napětí, opakované bolesti, únavu, poruchy spánku nebo pocit, že se jeho tělo nedokáže vrátit do rovnováhy, může být velmi přínosné rozšířit pohled také o biodynamickou perspektivu.

V biodynamice nás totiž nezajímá pouze problém.

Stejnou pozornost věnujeme zdraví a schopnosti organismu hledat cestu zpět k rovnováze.

Funkce vytváří strukturu

Biodynamický terapeut ví, že struktura a funkce jsou navzájem propojené.

Z pohledu biodynamiky funkční změny často předcházejí změnám strukturálním.

Právě funkce bývá ovlivněna emocemi, prostředím, stresem, životním stylem, stravou, traumaty i dalšími vlivy, které na člověka během života působí.

Pokud určitý funkční vzorec přetrvává dostatečně dlouho, může se postupně promítnout také do struktur.

Proto se biodynamický přístup zajímá nejen o to, co je vidět na úrovni těla, ale také o procesy, které tomu předcházejí.

Fulkrum a proces postupného uvolňování

Fulkrum nebo blokáda obvykle nevznikne během jednoho dne.

Stejně tak její uvolnění bývá procesem.

Často používám přirovnání k loupání cibule.

Když se uvolní jedna vrstva, objeví se další. Organismus postupně získává více prostoru, energie a schopnosti adaptace.

Právě proto mnoho biodynamických terapeutů doporučuje sérii ošetření. Ne proto, že by jedno ošetření nestačilo, ale proto, že systém potřebuje čas, aby mohl integrovat změny, které se během procesu objevují.

Biodynamika napříč celým životem

Protože při biodynamickém ošetření klientovu systému nic nevnucujeme, netlačíme na něj a nesnažíme se jej násilně měnit, je tento přístup vhodný pro lidi prakticky všech věkových kategorií.

Od novorozenců, kteří právě prošli porodem a adaptují se na život mimo dělohu, až po seniory nebo umírající, kteří se nacházejí v závěrečných etapách života.

Právě práce s těmito dvěma skupinami bývá často mimořádně hluboká a inspirující.

Vnímání člověka jako celku

Biodynamický terapeut je schopen vnímat člověka nejen prostřednictvím struktur, ale také prostřednictvím pohybu tekutin, rytmů a procesů, které v organismu probíhají.

Nezaměřuje se pouze na konkrétní problém.

Vnímá celý systém.

Vnímá souvislosti mezi tělem, psychikou, emocemi, životním příběhem a schopností organismu vytvářet zdraví.

Právě tento pohled na člověka jako na propojený celek je jedním ze základních pilířů biodynamického přístupu.

Jak pracuji ve své praxi?

Během let jsem zjistila, že člověka nelze pochopit z pohledu jediné metody.

Proto ve své práci propojuji poznatky tradiční čínské medicíny, kraniosakrální biodynamiky, neurofeedbacku, neurokineziterapie, práce s pohybem i moderních poznatků o regulaci nervového systému.

Nehledám univerzální řešení.

Snažím se porozumět konkrétnímu člověku, jeho příběhu, možnostem i omezením a společně hledat cestu, která bude dávat smysl právě v jeho situaci.

Závěrem

Z pohledu celostního přístupu je hlavní rozdíl mezi biomechanickým a biodynamickým přístupem v tom, kam směřujeme svou pozornost.

Biomechanický přístup se soustředí především na problém, strukturu a její funkci.

Biodynamický přístup hledá souvislosti, vnímá člověka jako celek a současně se zajímá o zdraví, které je v systému stále přítomné.

Oba přístupy mají své místo.

A oba mohou být v různých situacích velmi užitečné.

Chcete zjistit, jaký přístup může dávat smysl právě ve Vaší situaci?

Každý člověk přichází s jiným příběhem, jinými obtížemi a jinými životními zkušenostmi.

Proto nezačínám výběrem konkrétní terapie, ale vstupní diagnostickou konzultací, během které společně hledáme souvislosti a možnosti další podpory.

👉 Přečtěte si také: Dech života v kraniosakrální biodynamice