
Když lékař řekne, že prognózy nejsou příznivé, rodiče stojí před volbou. Vzdát se, nebo hledat cestu dál. Anetčina rodina si vybrala druhou možnost – a to, co přišlo potom, nám každý den připomíná, že mozek má větší schopnost učit se, než si myslíme.
Příběh Anetky ukazuje, jakou roli může neurofeedback sehrát jako součást komplexní podpory dítěte s dětskou mozkovou obrnou.
Dětská mozková obrna (DMO) patří mezi neurologická onemocnění, která mohou ovlivnit pohyb, řeč, koordinaci, pozornost i celkový vývoj dítěte. Každé dítě je však jedinečné a stejně jedinečná je i jeho cesta.
Ráda bych Vám představila příběh malé Anetky, která se svou rodinou dlouhodobě a s obdivuhodnou vytrvalostí pracuje na svém rozvoji.
Anetka se narodila s diagnózou dětské mozkové obrny. První prognózy nebyly příliš optimistické a její rodina stála před řadou výzev.
Přesto se rodiče rozhodli nevzdat. Postupně se staly součástí jejich života pravidelné rehabilitace, domácí cvičení, odborné terapie a každodenní práce na rozvoji dovedností.
Dnes je radost sledovat, jak Anetka komunikuje se svým okolím, zajímá se o svět kolem sebe a dělá další kroky na své vlastní cestě.
Neurofeedback není léčbou dětské mozkové obrny.
Může však představovat jednu z podpůrných metod, které pomáhají trénovat regulaci mozkové aktivity a podporovat některé kognitivní funkce.
U dětí s neurologickými obtížemi bývá nejčastěji využíván k podpoře:
Anetka absolvovala v našem terapeutickém centru dlouhodobý program neurofeedback tréninků.
Tréninky probíhaly v klidném prostředí dvakrát týdně a byly zaměřeny na podporu pozornosti, soustředění a celkové regulace nervového systému.
Během spolupráce rodina i terapeuti pozorovali postupný rozvoj některých kognitivních funkcí, zejména v oblasti pozornosti, orientace a řečových schopností.
Každý pokrok, byť zdánlivě malý, představoval pro Anetku i její rodinu významný krok vpřed.
S využitím metody neurofeedback jsme u Anetky postupně pozorovali plynulý rozvoj řeči a lepší orientaci v časoprostoru. Anetka sice stále není srovnatelná s vrstevníky, ale v jejím stavu jsme zaznamenali značný pokrok.
Jedním z důvodů, proč se neurofeedback využívá i u neurologických diagnóz, je schopnost mozku vytvářet nové nervové spoje.
Mozek není statický orgán.
Po celý život se učí, přizpůsobuje a reorganizuje své funkce. Tato schopnost se nazývá neuroplasticita.
Právě na tomto principu neurofeedback pracuje.
U dětí s DMO neexistuje univerzální postup, který by fungoval pro všechny stejně.
Proto vždy začínám podrobnou vstupní diagnostikou, během které společně s rodiči hledáme silné stránky dítěte, jeho aktuální potřeby a možnosti další podpory.
Neurofeedback bývá pouze jednou částí komplexního terapeutického plánu, který může zahrnovat také rehabilitaci, neurokineziterapii, kraniosakrální terapii, práci s rodinou nebo další podpůrné postupy.
Závěr
Příběh Anetky není příběhem zázračného vyléčení.
Je příběhem trpělivosti, každodenní práce, odhodlání rodičů a obrovské vůle malé holčičky učit se nové věci navzdory překážkám.
A právě takové příběhy mi každý den připomínají, že i malé kroky mohou v součtu znamenat velkou změnu.
Pokud jste rodič, který hledá další možnosti pro své dítě, Anetčin příběh není zárukou – ale je důkazem, že cesta existuje.