
Když rodiče poprvé přicházejí na neurokineziterapii, často mají mnoho otázek.
Jak bude terapie probíhat?
Co bude dítě během cvičení dělat?
Jak často bude potřeba docházet?
A jakou roli budou hrát rodiče?
Neurokineziterapie není jednorázové cvičení ani univerzální soubor cviků. Každý terapeutický plán vzniká individuálně podle potřeb konkrétního dítěte.
Prvním krokem je vždy vstupní diagnostika.
Během ní se podrobně věnuji:
Součástí diagnostiky je také rozhovor s rodiči a hledání souvislostí, které mohou vývoj dítěte ovlivňovat.
Teprve na základě těchto informací lze vytvořit individuální terapeutický plán.
Dvě děti se stejnou diagnózou nemusí mít stejné potřeby.
Proto neurokineziterapie nepracuje podle předem daných univerzálních schémat.
Při terapii zohledňuji:
Podle potřeb konkrétního dítěte může terapie podporovat:
Jednotlivé oblasti se navzájem ovlivňují a vytvářejí jeden funkční celek.
Nervový systém se učí prostřednictvím opakování.
Proto je důležitá nejen samotná terapie, ale také práce mezi jednotlivými návštěvami.
Rodiče dostávají doporučení, jak mohou dítě podporovat v domácím prostředí.
Nejde o dlouhé hodiny cvičení, ale o pravidelné zařazování cvičení a vhodných aktivit do běžného dne.
Vývoj nervového systému nelze uspěchat.
U některých dětí jsou změny patrné poměrně rychle, u jiných je potřeba více času.
Důležité je sledovat dlouhodobý vývoj a nevnímat terapii pouze podle jednotlivých cvičení nebo návštěv.
Právě postupné změny často vedou k nejstabilnějším výsledkům.
Zkušenosti ukazují, že nejlepších výsledků bývá dosahováno tehdy, když terapeut, dítě a rodina tvoří jeden tým.
Proto věnuji velkou pozornost také vysvětlování souvislostí, edukaci rodičů a hledání řešení, která budou dlouhodobě udržitelná.
Každé dítě má jiné potřeby a možnosti. Proto vždy začínám vstupní diagnostikou, během které společně zhodnotíme aktuální stav a navrhneme další postup.
Prvním krokem je vždy vstupní diagnostika.