
Ještě před několika desítkami let se předpokládalo, že vývoj mozku je po určitém věku prakticky dokončen a jeho schopnost měnit se je velmi omezená.
Moderní neurověda však ukazuje něco jiného.
Mozek si během celého života zachovává schopnost vytvářet nová nervová spojení, reorganizovat své funkce a přizpůsobovat se novým zkušenostem. Tento proces označujeme jako neuroplasticitu.
Právě na této schopnosti je postavena neurokineziterapie.
Neuroplasticita je schopnost nervového systému měnit svou strukturu a fungování na základě zkušeností, podnětů a opakovaného učení.
Zjednodušeně řečeno:
Čím častěji mozek určitý podnět nebo pohyb zažívá, tím efektivněji se jej učí zpracovávat.
Mozek se tak neustále přizpůsobuje tomu, co děláme, jak se pohybujeme a jaké informace přijímáme z okolního prostředí.
Každý pohyb vytváří obrovské množství informací.
Do mozku proudí informace z:
Mozek všechny tyto informace zpracovává a vytváří na jejich základě nové strategie řízení pohybu.
Právě proto je pohyb jedním z nejsilnějších nástrojů ovlivňujících vývoj nervového systému.
Neurokineziterapie pracuje s cílenými pohybovými podněty.
Ty jsou vybírány tak, aby poskytovaly mozku co nejkvalitnější informace o postavení těla, pohybu a rovnováze.
Pokud jsou tyto podněty opakovány dostatečně často a správným způsobem, může nervový systém postupně vytvářet efektivnější pohybové strategie.
Nejde o jednorázovou změnu.
Jde o proces učení.
Mozek se neučí jedním cvičením.
Stejně jako se dítě nenaučí chodit během jednoho dne, ani nervový systém nemění své fungování po jedné terapeutické návštěvě.
Nové nervové spoje vznikají postupně.
Proto je součástí neurokineziterapie:
Právě pravidelnost vytváří podmínky pro vznik trvalejších změn.
Mozek si schopnost učení zachovává po celý život.
Neuroplasticita probíhá:
Proto mohou principy neurokineziterapie nacházet využití nejen u dětí s vývojovými obtížemi, ale také u některých dospělých klientů po neurologických onemocněních nebo úrazech.
Schopnost mozku učit se ovlivňuje celá řada faktorů.
Patří mezi ně například:
Proto se ve své praxi snažím vždy dívat na člověka jako na celek a nehledat řešení pouze v jedné metodě.
Pohyb představuje důležitý nástroj rozvoje nervového systému, ale není jediný.
Proto neurokineziterapii často propojuji s dalšími terapeutickými přístupy podle potřeb konkrétního klienta.
Může jít například o:
Cílem není zaměřit se pouze na jednotlivý příznak, ale podpořit celkové fungování člověka.
Každý člověk má jiné potřeby, možnosti i tempo vývoje.
Proto vždy začínám vstupní diagnostikou, během které společně hledáme souvislosti a navrhujeme individuální postup odpovídající konkrétní situaci.
Prvním krokem je vždy vstupní diagnostika.