Příběh Edity – výhřez ploténky

Následující příběh je osobní zkušeností klientky, která souhlasila s jeho zveřejněním. Každý člověk je jedinečný a průběh zdravotních obtíží i reakce na terapii se mohou lišit.

„V prosinci 2010 se po probuzení objevily první bolesti v bederní oblasti. Do té doby jsem byla ve výborné kondici, měla jsem pružné a dobře posílené tělo díky pravidelné józe. Dva měsíce jsem se snažila obtíže rozhýbat cvičením a plaváním, než jsem se nakonec rozhodla vyhledat lékařskou pomoc.

Dostala jsem analgetika a byl mi doporučen klid. Po lécích mi však nebylo dobře, stav se nelepšil. Začala jsem docházet na rehabilitace, kde mi byl zakázán pohyb a doporučeny masáže. Ani to nepomáhalo. Naopak – obtíže se zhoršovaly. Byla jsem odeslána na další rehabilitaci, absolvovala mobilizace sakroiliakálního skloubení a kostrče, pravidelně jsem docházela na různé techniky „napravování“ páteře.

Bolest se postupně začala šířit do pravé nohy. Nikdo mi nechtěl předepsat podrobnější vyšetření. Až po mnoha prosbách a zoufalých scénách jsem se přes známou dostala na kliniku bolesti, kde mě konečně poslali na magnetickou rezonanci.

Výsledek byl jednoznačný:

Výhřez ploténky L4/L5 přes 1 cm. Operace za týden.

Bylo září 2011.

Hledání řešení

Operaci jsem odmítla i přes varování, že mi hrozí ochrnutí. Začala jsem hledat jiné možnosti. Vyzkoušela jsem snad vše, co bylo dostupné – akupunkturu, reflexní terapii, akupresuru, baňky, McKenzie metodu, pilates, jógu pro bolavá záda, terapii podle Dr. Koláře, ozonoterapii, různé léčitele, fyzioterapeuty, ortopedy i další odborníky.

Cesta do Austrálie

Na zimu 2011/2012 jsem odjela do Austrálie. Docházela jsem tam na akupunkturu, fyzioterapii i další terapie. Přibližně 40–50 lidí se pokoušelo můj stav zlepšit, ale po čase to většinou vzdali. Celá situace byla psychicky, fyzicky i finančně velmi náročná. Dlouhodobě jsem fungovala pod vysokými dávkami analgetik a celé týdny trávila vleže.

Občas se můj stav na několik měsíců zlepšil, ale bolesti se stále vracely, většinou během zimního období.

Setkání s Evou

V listopadu 2014, během další kritické fáze, jsem dostala kontakt na Evu. Půl roku jsme intenzivně pracovaly a na terapie jsem docházela i několikrát týdně.

V březnu 2015 jsem se konečně postavila pořádně na obě nohy a začala intenzivně cvičit podle metody Ludmily Mojžíšové.

Spondylochirurg, který dříve trval na operaci bez možnosti jiné cesty, označil kontrolní snímky magnetické rezonance za překvapivé.

Výhřez byl výrazně menší.„

Komentář Evy

První setkání

Když jsem Editu viděla poprvé, neuměla jsem si představit, jak náročná cesta nás čeká.

Byla zkroucená bolestí. Stála převážně na jedné noze, druhou se pouze lehce dotýkala země špičkou. Pohybovala se velmi opatrně a každý pohyb jí způsoboval výrazné obtíže. Pamatuji si, jak seděla na židli a působila dojmem, že každou chvíli sklouzne na zem, protože její tělo už nedokázalo najít stabilní a pohodlnou polohu.

Vzpomněla jsem si tehdy sama na sebe a na vlastní zkušenosti s bolestmi zad. Uvědomila jsem si, že i velmi těžký stav nemusí být trvalý a že lidské tělo má často mnohem větší schopnost změny, než si v danou chvíli dokážeme představit.

Nejdříve jsem se Edity podrobně vyptala na celý její příběh a společně jsme vytvořily terapeutický plán. Měla jsem jedinou podmínku – aby byla ochotná spolupracovat, pravidelně cvičit, naslouchat svému tělu a současně respektovat jeho hranice.

Hledání cesty

Nasadila jsem bylinné směsi zaměřené na podporu prokrvení paravertebrální oblasti. Naučila jsem ji, jak pracovat s bolestí, jaké pohyby jsou vhodné, jaké úlevové pozice může využívat a jak postupně obnovovat důvěru ve vlastní tělo.

Postupně jsem zařadila kraniosakrální biodynamiku, někdy doplněnou o kraniosakrální osteopatii, lokální práci s bolestivými místy, presuru a stimulaci akupunkturních bodů.

Edita byla mimořádně disciplinovaná. Během relativně krátké doby se naučila cvičit podle Mojžíšové a postupně zvládala každodenní domácí cvičení bez výmluv a s velkou trpělivostí.

Když se rozhodla absolvovat kontrolní vyšetření, nebyla ještě úplně bez bolesti. Výsledky však ukázaly, že cesta, kterou jsme zvolily, vedla správným směrem.

Dodnes si z tohoto příběhu odnáším jednu důležitou zkušenost.

Ne vždy je nejdůležitější hledat zázračné řešení. Někdy je podstatné vytvořit tělu podmínky, aby mohlo postupně využít vlastní regenerační schopnosti. Vyžaduje to čas, trpělivost, spolupráci a ochotu dívat se na člověka jako na celek.

Editin příběh pro mě zůstává připomínkou toho, že ani ve chvíli, kdy se zdá být situace beznadějná, nemusí být poslední kapitola ještě napsaná.

Každý příběh má svůj další krok

Když ke mně Edita přišla poprvé, ani jedna z nás netušila, jak dlouhá cesta nás čeká. Dnes vím, že nejdůležitější nebyla jedna konkrétní metoda, ale ochota hledat souvislosti, trpělivě pracovat a nevzdat to.

Možná právě teď stojíte v podobné situaci.

Pokud hledáte celostní pohled na své zdravotní obtíže a chcete zjistit, jaké možnosti nabízí tradiční čínská medicína a další terapeutické přístupy, ráda vás přivítám na vstupní konzultaci.

Prvním krokem je vždy vstupní vyšetření a důkladná diagnostika.

Upozornění

Tento článek popisuje individuální zkušenost konkrétní klientky. Nejedná se o návod k léčbě ani záruku výsledku. Každý zdravotní stav je jedinečný a vyžaduje individuální posouzení.