Proč samotná diagnóza nestačí: Celostní pohled na děti s neurologickými a vývojovými obtížemi

Když rodiče poprvé přicházejí s dítětem na terapii, často si s sebou přinášejí složku plnou lékařských zpráv.

Na papíře bývá uvedena diagnóza:

• dětská mozková obrna,
• vývojová dysfázie,
• ADHD,
• porucha autistického spektra,
• genetický syndrom,
• porucha koordinace,
• opožděný psychomotorický vývoj.

Diagnóza je důležitá. Pomáhá odborníkům pojmenovat určitý soubor projevů a vytvořit rámec pro další péči.

Z mé zkušenosti však samotná diagnóza často nevysvětluje vše.

Za stejnou diagnózou se mohou skrývat zcela odlišné potřeby, silné stránky i překážky.

Proto se ve své praxi nesnažím dívat pouze na název diagnózy. Zajímá mě především konkrétní dítě.

Každé dítě je jedinečný příběh

Dvě děti mohou mít stejnou diagnózu, a přesto mohou potřebovat zcela odlišný terapeutický přístup.

Jedno dítě může mít potíže s koordinací pohybů.

Druhé s regulací emocí.

Další s pozorností, spánkem nebo zpracováním podnětů z okolí.

Proto neexistuje univerzální postup, který by fungoval pro všechny stejně.

Nervový systém nefunguje odděleně od zbytku těla

Mozek a nervový systém jsou úzce propojeny s dalšími oblastmi organismu.

Na fungování dítěte může mít vliv například:

• kvalita spánku,
• výživa,
• trávení,
• pohyb,
• stres v rodině,
• smyslové zpracování podnětů,
• emoční pohoda,
• celkový zdravotní stav.

Právě proto se snažím vnímat člověka jako jeden funkční celek.

Proč kombinuji více terapeutických přístupů

Během let praxe jsem si opakovaně ověřila, že jeden terapeutický nástroj nemusí být vždy dostačující.

Proto podle potřeb klienta propojuji různé přístupy.

Může jít například o:

Neurokineziterapii

zaměřenou na pohyb, koordinaci a motorický vývoj.

Neurofeedback

který podporuje schopnost mozku učit se efektivnějším způsobům fungování.

Biodynamickou kraniosakrální terapii

která pracuje s přirozenými regulačními mechanismy organismu a podporuje schopnost regenerace.

Tradiční čínskou medicínu

která přináší pohled na rovnováhu organismu, energii, spánek, trávení a další souvislosti.

Výživu a životní styl

protože fungování nervového systému ovlivňuje také to, co dítě jí, jak spí a jak regeneruje.

Cílem není více terapií, ale lepší porozumění souvislostem

Nejde o to absolvovat co nejvíce terapií.

Cílem je pochopit, které oblasti mohou mít největší vliv na konkrétní obtíže dítěte.

Někdy může být rozhodující pohyb.

Jindy spánek.

Nebo způsob, jakým nervový systém zpracovává podněty z okolí.

Právě hledání těchto souvislostí bývá často klíčem k dalšímu rozvoji.

Vstupní diagnostika jako první krok

Proto vždy začínám vstupní diagnostikou.

Během ní se nesoustředím pouze na diagnózu, ale snažím se porozumět celému příběhu dítěte.

Zajímá mě:

• průběh vývoje,
• zdravotní historie,
• aktuální obtíže,
• pohybové schopnosti,
• spánek,
• stravování,
• chování,
• rodinné prostředí,
• předchozí terapie.

Teprve na základě těchto informací lze navrhnout individuální plán další podpory.

Každý krok má svůj význam

Někdy jsou změny patrné poměrně rychle.

Jindy jde o delší cestu.

Vždy však věřím, že i malé změny mohou mít velký význam pro kvalitu života dítěte i celé rodiny.

Proto se nesnažím hledat univerzální řešení.

Snažím se hledat řešení, která dávají smysl konkrétnímu dítěti a jeho rodině.

Chcete zjistit, jaké možnosti podpory by mohly být vhodné právě pro Vaše dítě?

Prvním krokem je vždy vstupní diagnostika.

Společně se podíváme na souvislosti, které mohou ovlivňovat vývoj, pohyb, chování i každodenní fungování dítěte, a navrhneme individuální postup odpovídající jeho potřebám.

Objednejte se na vstupní diagnostiku a začněme hledat souvislosti společně.

Neurokineziterapie: Když pohyb pomáhá mozku učit se

Jaké výsledky lze od neurokineziterapie očekávat?

Jak probíhá neurokineziterapie v praxi

Neuroplasticita a neurokineziterapie: Jak se mozek učí prostřednictvím pohybu