Neurofeedback a ADHD: příběh Jendy od školy ke gymnáziu
Jak neurofeedback u dětí s ADHD změnil život jedné rodiny.
Příběh, který mi svěřila maminka jednoho z mých dlouholetých klientů. Zveřejňuji ho s jejím souhlasem — beze změny, v jejích vlastních slovech.
Protože někdy nejlepší vysvětlení toho, co neurofeedback u dětí s ADHD dokáže, nepochází ode mě.
Eva Martincová
„Vy si ještě užijete!“
Ano, to jsem slýchávala od celého okolí, když jsem naháněla svého syna, mírnila jeho výbuchy vzteku, podevatenácté na něj volala, aby něco nedělal, nebo se snažila ho ochránit před úrazem, když měl naopak velmi bujarou náladu atd.
Na první pohled naprosto normální dítě. Někdo by si možná mohl myslet, že syn je ovlivněn tzv. volnou americkou výchovou a proto není naprosto zvyklý poslouchat, nebo je hyperaktivní. Téměř na vše odpovídal „NE”. Neustále vymýšlel bláznivé a nebezpečné nápady, neustále byl v pohybu, velice těžko se dal k něčemu přemluvit.
Problémy ve škole
Už ve školce s ním měly paní učitelky střety a varovaly mě a vše vyvrcholilo ve škole. Bizarní poznámky, častá napomenutí, pozvání do kabinetu na popovídání si mezi 4 očima. „Takhle to už dál nejde”, řekla mi paní učitelka na konci první třídy, „ zde máte doporučení do poradny.”
I já jsem věděla, že to takhle dál nejde, ale nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsme měli doma pocit, že děláme už úplně všechno. Syn si postavil hlavu, že se nikdy nenaučí číst a opravdu to dodržoval. Než jsme zasedli k psaní úkolů, často předcházela 2 až 3 hodinová vyčerpávající předehra. Starší ročníky mi jasně dali najevo, že musím přikročit k výchovným výpraskům. Nicméně to už jsme měli za sebou dávno a já věděla, že to prostě nepomáhá, že on to nedělá naschvál, nebo že by byl tak hloupý. Jasně jsme cítili, že někde je jiný problém.
Setkání s neurofeedbackem
Naštěstí jsem potkala člověka, který mě nasměroval na neurologické vyšetření EEG. Takové vyšetření jsme už měli za sebou z poradny. Nicméně u tohoto vyšetření se navíc malovalo, počítalo a psalo. Jaké překvapení bylo, když mi po tomto vyšetření terapeutka sdělila základní povahové vlastnosti syna a stěžejní problémy v jeho chování aniž o něm cokoli věděla. Vysvětlila mi, že se jedná o formu lehké ADHD. Pak se nás už naštěstí ujala paní Martincová a svojí úžasně citlivou a trpělivou duší nám se synem velice pomohla.
Docházeli jsme k ní na EEG BIO FEEDBACK (neurofeedback). Nejdříve jsem nevěděla, co mám očekávat. Po asi 15 hodinách se začaly projevovat první účinky. Pořád to byl můj syn, který byl citlivý, mazlivý v radosti neuvěřitelně veselý a v rozčilení velmi výrazný s pevnou vůlí, ale najednou byl jak beránek. Nejvíce se to projevovalo ve chvílích, kdy se měli psát úkoly, nebo bylo potřeba, aby poslechl. Místo afektivní scény klidně vyhověl a dala se mu vysvětlit řada věcí. Celkově se zklidnil, jeho mozek dozrál a na začátku čtvrté třídy začal i sám a dobrovolně číst. To už jsme měli za sebou přes 60 hodin neurofeedbacku. Nikdy jsme se po učitelích nežádali úlevy na známkách, jen na psaní diktátu mu nechávali více času. Postupně se u něj začal projevovat talent na matematiku, fyziku. Dále jsme synovi neurofeedback dopřávali na konci prázdnin před vstupem do školy, protože volnější prázdninový režim ho dokázal vykolejit až do prosince.
Neurofeedback před přijímačkami
Na neurofeedback jsme si vzpomněli i letos v deváté třídě před přijímačkami na střední školu. Místo jarních prázdnin měl syn týdenní soustředění a přijímačky zvládl s přehledem a dostal se hned na gymnázium, které si vybral. Navíc se začal věnovat náročným paměťovým matematickým úkonům.
Neurofeedback a skvělý přístup a péče paní Martincové ušetřil naší rodině řadu nervů, stresů, síly.
Dnes již velmi rychle poznám děti, které mají podobný problém. Takové dítě neustále poskakuje, pořád někde něco mačká, často se mu rozbíjejí hračky, neposlouchá a pořád na cokoliv odpovídá NE. Je mi líto jejich maminek, které je musí neustále okřikovat (někdy už rezignují) a okolí se na ně dívá jako na neschopné. Určitě by byly šťastnější, kdyby věděly o této nenásilné, nemedikativní možnosti.
Komentář Evy Martincové
Příběh, který jste právě četli, je starý několik let — ale opakuje se. Setkávám se s podobnými rodinami pravidelně. Unavená maminka, dítě, které „neposlouchá“, škola, která neví co dál. A hledání příčiny, která není vidět na první pohled.
Co se děje v mozku dítěte s ADHD
ADHD — porucha pozornosti s hyperaktivitou — není otázka výchovy ani vůle. Je to otázka toho, jak mozek reguluje svou vlastní aktivitu. Výzkumy opakovaně ukazují, že u dětí s ADHD bývá odlišná aktivita v oblastech mozku zodpovědných za pozornost, impulzivitu a seberegulaci. Mozek těchto dětí často pracuje v rytmech, které mu ztěžují zůstat soustředěný, přepínat mezi aktivitami nebo klidně sedět a čekat.
To není selhání dítěte. Je to jiný způsob fungování nervové soustavy.
Jak neurofeedback u dětí s ADHD pomáhá
Neurofeedback pracuje přesně s tím, co je u ADHD klíčové — s regulací mozkové aktivity. Prostřednictvím senzorů snímáme elektrickou aktivitu mozku a dítě dostává okamžitou zpětnou vazbu o tom, jak jeho mozek pracuje. Mozek se postupně učí vytvářet stabilnější a efektivnější vzorce fungování — přirozenou cestou, bez léků, bez vnějšího tlaku.
Mozek disponuje schopností, které říkáme neuroplasticita. To znamená, že se po celý život mění a přizpůsobuje novým zkušenostem. U dětí je tato schopnost obzvláště silná — mozek se učí rychle, pokud dostává správné podmínky a opakovanou zkušenost. Právě to neurofeedback poskytuje.
Proč výsledky přicházejí postupně
Neurofeedback u dětí s ADHD přináší výsledky postupně — stejně jako každý jiný trénink.”
V příběhu výše maminka zmiňuje přibližně 15 hodin, po kterých se začaly projevovat první změny, a více než 60 hodin celkového tréninku. To odpovídá mé zkušenosti z praxe. Neurofeedback není jednorázový zásah — je to proces učení. Stejně jako se svaly neposílí po jednom tréninku, mozek potřebuje opakování, aby si nové vzorce fungování upevnil.
Důležité je také to, co maminka popsala na konci: neurofeedback před nástupem do školy po prázdninách. Mozek potřebuje čas na integraci — a přechod z volnějšího letního režimu zpět do školního prostředí je pro nervovou soustavu dětí s ADHD skutečnou zátěží. Cílený trénink v tomto přechodovém období může tento skok výrazně usnadnit.
Nejde jen o diagnózu
Chci zdůraznit to, co maminka napsala na závěr: neurofeedback není jen pro děti s diagnózou.
Neurofeedback u dětí s ADHD je nejlépe prozkoumanou oblastí — ale stejné principy platí i pro děti bez formální diagnózy. Pracuji s dětmi, které mají formální diagnózu ADHD, ale stejně tak s dětmi, u kterých se podobné obtíže projevují bez formálního pojmenování — problémy se soustředěním, impulzivita, obtíže s učením, emoční přetížení.
Za každou diagnózou stojí konkrétní dítě s konkrétním příběhem. Právě proto vždy začínám podrobnou vstupní diagnostikou — abych porozuměla tomu, jak funguje nervová soustava tohoto konkrétního dítěte, a mohla nastavit trénink skutečně individuálně.
Pokud se v příběhu výše poznáváte, prvním krokem může být vstupní diagnostika. Společně se podíváme na to, co dává smysl právě pro vaše dítě.
Účinnost neurofeedbacku u ADHD je předmětem řady výzkumů — přehled studií najdete například na PubMed.
