Čas bez času: Michel Siffre a věda o vnitřních hodinách
Jak by žil člověk, kdyby nevěděl, kolik je hodin, jaký je den, a neviděl slunce? Francouzský speleolog a geolog Michel Siffre si tuto otázku nepoložil jen teoreticky. Opakovaně sestoupil hluboko pod zem a žil měsíce bez hodin, kalendáře a denního světla. Michel Siffre a věda o vnitřních hodinách patří k sobě: jeho pokusy patří k základům chronobiologie, vědy o biologických rytmech.
Siffre zemřel v srpnu 2024 ve věku 85 let. Otázky, které otevřel, jsou ale aktuálnější než kdy dřív. Článek patří do série o rytmech, kterou otevírá Rytmy života: Od vesmíru až po buňku.
Když se vědec ponoří do tmy
V létě 1962 sestoupil třiadvacetiletý Siffre k podzemnímu ledovci v Přímořských Alpách, asi 70 kilometrů od Nice. Pod zemi šel 16. července a pobyt měl skončit 14. září, tedy zhruba po dvou měsících. S týmem na povrchu byl spojen telefonem, ale nikdo mu neříkal, kolik je hodin. Kdykoli se probudil, jedl nebo šel spát, zavolal nahoru.
Výsledek ho překvapil. Když mu tým oznámil, že pokus končí, myslel si, že je teprve 20. srpna. Ztratil tedy pojem o více než třech týdnech. Jeho vnímání času se zhruba na polovinu „zkrátilo“: když měl napočítat do 120 rychlostí jedno číslo za sekundu, trvalo mu to ve skutečnosti asi pět minut. Jeho cyklus spánku a bdění se přitom ustálil na zhruba 24 a půl hodiny – tělo tedy udržovalo vlastní rytmus, jen mírně delší než sluneční den.
Midnight Cave (1972): člověk mimo čas
O deset let později se Siffre vydal na mnohem delší pobyt, tentokrát do jeskyně Midnight Cave v Texasu. Plánoval šest měsíců, nakonec v podzemí strávil 205 dní. Mezitím už věděl, že někteří lidé, které do podzemí poslal, se dostali do zhruba 48hodinového cyklu. Chtěl zjistit, zda se to stane i jemu.
- Do delšího cyklu se dostal jen občas a nepravidelně – v takových obdobích byl vzhůru zhruba 36 hodin a pak spal asi 12 hodin.
- Tyto „dlouhé dny“ nedokázal rozlišit od běžných. Ve svém deníku je zapisoval jako obyčejné dny.
- V chladné a vlhké jeskyni mu klesla tělesná teplota a dlouhá izolace pro něj byla psychicky velmi náročná. Tma a ticho podle jeho slov splývaly v jeden dlouhý den.
Siffre v rozhovoru pro Cabinet Magazine popsal, jak se ve tmě vytrácí paměť i časové orientační body. Bez střídání světla a tmy, bez rutiny a kontaktu s lidmi ztrácí mysl opěrné body, podle kterých čas běžně měří.
Co Siffreho pokusy ukázaly
Vnitřní hodiny běží i bez slunce
Člověk má vlastní vnitřní hodiny, které běží i bez kontaktu se sluncem. Nejsou ale přesně 24hodinové. Bez vnějších signálů se postupně posouvají – odborně se tomu říká volný běh (free-running).
Bez světla se rytmy rozcházejí
Světlo je hlavním „serřizovatelem“ vnitřních hodin (odborně zeitgeber). Bez něj se cyklus spánku a bdění může prodloužit a odpojit od jiných rytmů, jako je tělesná teplota nebo hormony.
Vnímání času je křehké
Subjektivní pocit času se v izolaci výrazně zkresluje. Bez denního světla, rutiny a kontaktu s ostatními lidmi se rychle ztrácí orientace a duševní rovnováha je vystavena velké zátěži.
Navazující výzkum: od bunkrů po Nobelovu cenu
Aschoff a Wever: bunkr v Andechsu
Němečtí vědci Jürgen Aschoff a Rütger Wever od 60. let zkoumali dobrovolníky v podzemním bunkru u Mnichova, oddělené od vnějšího světa. Vnitřní den vycházel v průměru kolem 25 hodin. U části účastníků se cyklus spánku a bdění dokonce odpojil od rytmu tělesné teploty a výrazně se prodloužil.
Czeisler a kol. (1999): 24 hodin a 11 minut
Pozdější přesná měření na Harvardově univerzitě ukázala, že starší pokusy byly zkreslené umělým světlem, které si účastníci sami rozsvěcovali. Když vědci světlo přesně kontrolovali a sledovali melatonin, kortizol a tělesnou teplotu, vyšla délka vnitřního dne v průměru 24,18 hodiny, tedy asi 24 hodin a 11 minut, a to u mladších i starších lidí. Protože jsou naše hodiny o něco delší než sluneční den, potřebují každý den jemně „seřídit“ – nejlépe ranním denním světlem.
Nobelova cena 2017
Jeffrey C. Hall, Michael Rosbash a Michael W. Young dostali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za objasnění molekulárního mechanismu biologických hodin. Na octomilkách popsali, jak gen nazvaný period (zkráceně per) a jeho bílkovina vytvářejí zhruba 24hodinovou smyčku. Podobné hodinové geny mají i lidé a pracují prakticky ve všech buňkách těla. Více o tom píšu v článku Buněčné rytmy a zdraví.
Narušené rytmy a duševní zdraví
Velká studie z roku 2018 sledovala pomocí náramkových akcelerometrů denní rytmus aktivity a odpočinku u více než 91 tisíc lidí ve Velké Británii. Lidé s méně výrazným střídáním aktivity a klidu měli častěji depresi nebo bipolární poruchu, cítili se osamělejší, méně spokojení a měli pomalejší reakční časy. Rytmus tedy není luxus, ale základní složka zdraví.
Chronobiologie dnes
Poznatky o vnitřních hodinách se dnes využívají v různých oblastech:
- Chronoterapie – načasování léčby podle biologických rytmů, například u některých léků na krevní tlak nebo v onkologii.
- Načasování jídla – kdy jíme, ovlivňuje metabolismus i spánek.
- Světelnou terapii – řízené jasné světlo pomáhá například při sezónních depresích a některých poruchách spánku.
- Kosmický výzkum – při dlouhých misích je pro astronauty důležitý pravidelný režim a umělé střídání „dne a noci“.
- Práci s nervovou soustavou – pravidelný rytmus dne pomáhá zklidnění a odolnosti vůči stresu.
Siffreho odkaz
Michel Siffre svým sestupem do podzemí neobjevil jen nové zákonitosti. Ukázal, jak je náš pocit času závislý na světle, rutině a kontaktu s druhými a jak rychle se rozpadá, když tyto opory zmizí. Jeho pokusy jsou mementem toho, jak důležité je žít v souladu s přirozenými rytmy – tělesnými, světelnými i sociálními.
Ve světě, kde se stále více lidí potýká s nespavostí, chronickým stresem a únavou, jsou jeho zjištění aktuálnější než kdykoli předtím. Přirozený rytmus není banalita, ale základ duševní i tělesné rovnováhy.
V rámci svého celostního poradenství se rytmům intenzivně věnuji a pomáhám klientům pochopit jejich vlastní nastavení – v souladu s biologickými rytmy, rytmy orgánů i přírody kolem nás.
Chcete sladit svůj den s vnitřními hodinami?
Prvním krokem je vstupní diagnostika. Společně se podíváme na váš spánek, denní režim, stres i zdravotní souvislosti a najdeme, kde se váš rytmus rozchází s tím, co tělo potřebuje.
Přečtěte si také
- Práce se světlem a tmou: Klíč k harmonii a zdraví
- Buněčné rytmy a zdraví
- Rytmy člověka: Tělo a jeho vnitřní hodiny
Zdroje
- Foer J. (2008). Caveman: An Interview with Michel Siffre. Cabinet Magazine, č. 30. Článek
- Czeisler C. A. a kol. (1999). Stability, precision, and near-24-hour period of the human circadian pacemaker. Science. DOI
- Lyall L. M. a kol. (2018). Association of disrupted circadian rhythmicity with mood disorders, subjective wellbeing, and cognitive function: a cross-sectional study of 91 105 participants from the UK Biobank. The Lancet Psychiatry. DOI
- The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2017 – tisková zpráva. nobelprize.org
