IQ a emoční inteligence: Proč nestačí být chytrý
Ve škole se nás učili, že chytrý je ten, kdo má dobré známky. Život nás ale často přesvědčí o opaku: známe lidi s vynikajícím výsledkem v testech, kteří se trápí ve vztazích nebo v práci, a jiné, kteří ve škole nevynikali, a přesto si dokázali vybudovat spokojený život. IQ a emoční inteligence nejsou soupeři – každá z nich ale měří něco jiného.
Tento článek uzavírá malou sérii o emoční inteligenci. Na začátku je článek Emoční inteligence: Když city převáží nad rozumem.
Co měří IQ – a co ne
Testy inteligence (IQ) měří hlavně logické uvažování, práci s čísly, jazykem a prostorovou představivost. Dobře předpovídají, jak se člověku bude dařit ve škole a v náročném studiu. Čím dál se ale vzdalujeme od školních lavic, tím víc rozhodují i jiné schopnosti: jak zvládáme stres a zklamání, jak vycházíme s lidmi, jak se dokážeme motivovat a vytrvat.
Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence odhadoval, že IQ vysvětluje jen zhruba pětinu toho, jak úspěšní lidé v životě jsou. Přesné číslo se výzkum od výzkumu liší a záleží i na tom, co za „úspěch“ považujeme. Hlavní myšlenka ale zůstává: rozum je důležitý, ale nestačí.
Od mnoha inteligencí k emoční inteligenci
Už v 80. letech přišel psycholog Howard Gardner z Harvardovy univerzity s teorií mnohonásobné inteligence. Tvrdil, že lidské nadání má více podob – jazykovou, logicko-matematickou, prostorovou, hudební, pohybovou a také dvě „osobní“ inteligence:
- interpersonální – schopnost rozumět druhým lidem, jejich motivacím a pocitům,
- intrapersonální – schopnost rozumět sobě, svým pocitům a využívat to k řízení vlastního života.
Na tyto osobní inteligence navazovali Peter Salovey a John Mayer, kteří v roce 1990 popsali emoční inteligenci jako schopnost vnímat emoce, využívat je, rozumět jim a zvládat je. Goleman pak tuto myšlenku zpřístupnil široké veřejnosti.
Pět oblastí emoční inteligence
1. Znalost vlastních emocí
Základem je všimnout si emoce ve chvíli, kdy vzniká. Kdo své pocity vnímá, rozhoduje se lépe – ať jde o výběr práce, vztah nebo každodenní drobnosti. Kdo je nevnímá, bývá jimi řízen, aniž by to tušil.
2. Zvládání emocí
Neznamená to emoce potlačovat, ale umět se z nich vrátit do rovnováhy: zklidnit se po rozrušení, nenechat se dlouho stráhnout smutkem nebo vztekem. Lidé, kteří to umí, se rychleji zotavují z životních ran a zklamání.
3. Schopnost sám sebe motivovat
Emoce nás mohou pohánět k cíli. Patří sem i schopnost odložit okamžitou odměnu kvůli něčemu důležitějšímu a vytrvat i tehdy, když se to zrovna nechce.
4. Vnímavost k emocím druhých
Empatie vychází z porozumění sobě. Kdo zná své vlastní pocity, snáze rozpozná pocity druhých – z výrazu tváře, tónu hlasu nebo mlčení. Je to základ pomáhajících profesí i dobrého rodičovství.
5. Umění vztahů
Dobré vztahy stojí na schopnosti vcítit se do druhých a přizpůsobit tomu své jednání. Právě tyto dovednosti bývají v pozadí důvěry, spolupráce i přirozené autority.
Co dnes víme o emoční inteligenci
Od dob, kdy Goleman psal svou knihu, se toho hodně prozkoumalo:
- Emoční inteligenci umíme měřit. Existují standardizované testy schopností, které zjišťují například to, jak přesně člověk rozpozná emoci z výrazu tváře, i dotazníky sebehodnocení.
- IQ a emoční inteligence jsou propojené jen slabě. Můžeme mít vysoké IQ a potýkat se s emocemi, i naopak.
- Význam záleží na prostředí. Analýza z roku 2010 ukázala, že emoční inteligence nejvíce rozhoduje v profesích, kde se s emocemi pracuje hodně – v pomáhajících profesích, ve službách nebo při vedení lidí.
- Dá se rozvíjet. Přehled studií z roku 2017 popisuje, že všímavost (mindfulness) zlepšuje regulaci emocí a mění činnost mozkových oblastí, které se na ní podílejí.
Jak emoční inteligenci posilovat v každodenním životě
- Zastavte se a pojmenujte, co cítíte. „Jsem zklamaná.“ „Mám vztek.“ Už samotné pojmenování emoci zklidní.
- Všímejte si těla. Sevřený žaludek, zrychlený dech nebo napjatá ramena bývají prvním signálem emoce, dřív než ji pojmenujeme.
- Naslouchejte, než odpovíte. Zkuste v rozhovoru nejdřív porozumět, co druhý cítí, a teprve potom reagovat.
- Pečujte o nervovou soustavu. Spánek, pohyb, pomalý dech a chvíle klidu jsou základem, na kterém emoční rovnováha stojí.
- Dopřejte si zpětnou vazbu. Zeptejte se blízkého člověka, jak vaše reakce vnímá. Pohled zvenku bývá cenný.
Mozek se učí celý život. Každá situace, ve které zareagujeme o kousek lépe než minule, posiluje nové spojení. Jak lze mozek cíleně trénovat, popisuje článek Neurofeedback: trénink mozku pro lepší soustředění.
Chytrost se srdcem
IQ nám pomáhá řešit úlohy. Emoční inteligence nám pomáhá žít – zvládat těžké chvíle, budovat vztahy a zůstávat v kontaktu sami se sebou. A na rozdíl od IQ je to oblast, ve které můžeme růst v jakémkoli věku.
Chcete pracovat se svými emocemi?
Prvním krokem je vstupní diagnostika. Společně se podíváme na váš stres, spánek, nervovou soustavu i zdravotní souvislosti a najdeme cestu, která vám pomůže lépe rozumět sobě i druhým.
Přečtěte si také
- Emoční inteligence: Když city převáží nad rozumem
- Anatomie emočního přestřelení: Jak emoce přebírají vládu nad myslí
- Neurofeedback: trénink mozku
Zdroje
- Goleman D. (2011). Emoční inteligence. 2. vydání. Praha: Metafora (originál Emotional Intelligence, 1995).
- Salovey P., Mayer J. D. (1990). Emotional Intelligence. Imagination, Cognition and Personality. DOI
- Joseph D. L., Newman D. A. (2010). Emotional intelligence: an integrative meta-analysis and cascading model. Journal of Applied Psychology. DOI
- Guendelman S., Medeiros S., Rampes H. (2017). Mindfulness and Emotion Regulation: Insights from Neurobiological, Psychological, and Clinical Studies. Frontiers in Psychology. DOI
