Emoční inteligence: Když city převáží nad rozumem
Znáte to: řeknete něco, co byste za klidných okolností nikdy neřekli. Nebo zareagujete podrážděně na nevinnou poznámku a o pět minut později nechápete, co se to s vámi stalo. V takových chvílích jako by náš rozum na chvíli vypadl ze hry. Emoční inteligence je schopnost, která nám pomáhá takové okamžiky lépe chápat a postupně s nimi pracovat.
Tento článek otevírá malou sérii o emoční inteligenci. Podíváme se, proč city někdy převáží nad rozumem, k čemu emoce vůbec máme a co víme o tom, jak s nimi zacházet.
Když emoce převezmou řízení
Psycholog a novinář Daniel Goleman, který pojem emoční inteligence v 90. letech zpopularizoval, pro tyto chvíle používá výraz „emoční únos“. Myslí tím situaci, kdy silná emoce – nejčastěji vztek nebo strach – spustí reakci dřív, než ji stačí zvážit uvážlivá část mysli. Na reakci se v mozku podílí hlavně amygdala, malá struktura hluboko ve spánkovém laloku, která bleskově vyhodnocuje možné nebezpečí. Prefrontální kůra, která má na starosti plánování a sebeovládání, se k slovu dostane o chvilku později.
Emoční únos nemusí vypadat dramaticky. Častěji má docela obyčejnou podobu:
- zvýšíte hlas na dítě, i když jste se rozhodli, že to už neuděláte,
- po hádce se vám vybaví dokonalá odpověď – ale až o hodinu později,
- zároveň víte, že byste se měli rozhodnout, a ze strachu to stále odkládáte,
- po náročném dni vás rozlítí i drobnost, která by vás jindy nechala chladnými.
Nejde o selhání charakteru. Je to způsob, jakým je náš nervový systém nastavený – a dobrou zprávou je, že s tím nastavením se dá pracovat.
Proč vůbec máme emoce?
Emoce nejsou šum v systému ani přežitek, kterého bychom se měli zbavit. Jsou to rychlé „souhrnné zprávy“ o tom, co se kolem nás a v nás děje, a zároveň nás připravují k jednání. Strach nás chrání před nebezpečím. Vztek dává sílu postavit se za sebe a za své hranice. Smutek nás zpomalí, abychom mohli zpracovat ztrátu. Radost a láska nás propojují s druhými.
Každá emoce se zároveň odehrává v těle. Při strachu nebo vzteku se zrychlí tep a dech, napnou se svaly a tělo se připraví na akci. Při pocitu bezpečí a blízkosti se naopak zklidní srdce i dech a nervová soustava přepne do režimu odpočinku. Právě proto můžeme s emocemi pracovat i přes tělo – dechem, pohybem a dotykem. Jak spolu souvisí srdce a nervová soustava, popisuje článek Rytmus srdce a HRV.
Co je emoční inteligence
Pojem emoční inteligence poprvé vědecky popsali v roce 1990 psychologové Peter Salovey a John Mayer. Chápali ji jako soubor schopností:
- vnímat emoce – u sebe i u druhých, z výrazu tváře, hlasu nebo držení těla,
- využívat emoce – například k soustředění nebo tvořivosti,
- rozumět emocím – vědět, odkud se berou a jak se vyvíjejí,
- zvládat emoce – u sebe i ve vztazích s ostatními.
Goleman později model rozšířil o sebeuvědomění, sebeovládání, motivaci, empatii a sociální dovednosti. Obě pojetí se dnes používají a emoční inteligenci už umíme i měřit pomocí standardizovaných testů. Rozsáhlá analýza z roku 2010 ukázala, že emoční inteligence má největší význam tam, kde práce vyžaduje hodně práce s emocemi – v pomáhajících profesích, ve službách nebo při vedení lidí.
Jak se emocím učit
Emoční inteligence není daná jednou provždy. Mozek je plastický a spojení mezi emočními a „přemýšlivými“ oblastmi se dá posilovat. Ne potlačováním emocí, ale tím, že se je naučíme včas zachytit a porozumět jim.
Pojmenujte, co cítíte
Jednoduchý, ale účinný krok. Studie z roku 2007 ukázala, že když lidé svou emoci pojmenovali slovy, aktivita amygdaly klesla a naopak se zapojily oblasti prefrontální kůry. Stačí si v duchu říct: „Teď cítím vztek“ nebo „Mám strach, že to nezvládnu.“
Dejte tělu chvilku
Když cítíte, že emoce stoupá, zkuste se na několik dechů zastavit a prodloužit výdech. Pomalý dech pomáhá nervové soustavě přepnout z poplachu do klidu a dává rozumu čas, aby se mohl připojit.
Všímejte si vzorců
Kdy se vám emoční únos stává nejčastěji? Když jste unavení, hladoví, ve stresu? Jsou to stále stejné situace nebo lidé? Když vzorec poznáte, můžete se na něj připravit. Pomůže i pravidelný spánek a celkově klidnější denní rytmus, o kterém píšu v článku Postavte se klidu.
Trénujte pozornost
Meditace všímavosti, dýchací cvičení nebo třeba neurofeedback učí mozek lépe vnímat, co se v něm děje, a rychleji se vracet do rovnováhy. Jak funguje trénink mozku, popisuje článek Neurofeedback.
Most mezi rozumem a citem
Emoce nejsou protivníkem rozumu, ale jeho nezbytným partnerem. Přinášejí informace o našich potřebách, hodnotách a hranicích. Když se naučíme svým emocím naslouchat a zároveň je nenecháme řídit každý náš krok, otevřeme si cestu k vyrovnanějšímu životu – ve vztazích, v práci i se sebou samými.
V dalším článku se podíváme blíže na to, co se při emočním únosu děje v mozku a v těle: Anatomie emočního přestřelení.
Chcete lépe zvládat své emoce?
Prvním krokem je vstupní diagnostika. Společně se podíváme na váš stres, spánek, nervovou soustavu i zdravotní souvislosti a najdeme cestu, která vám pomůže reagovat s větším klidem.
Přečtěte si také
- Anatomie emočního přestřelení: Jak emoce přebírají vládu nad myslí
- IQ a emoční inteligence: Proč nestačí být chytrý
- Rytmus srdce a HRV
Zdroje
- Goleman D. (2011). Emoční inteligence. 2. vydání. Praha: Metafora (originál Emotional Intelligence, 1995).
- Salovey P., Mayer J. D. (1990). Emotional Intelligence. Imagination, Cognition and Personality. DOI
- Lieberman M. D. a kol. (2007). Putting feelings into words: affect labeling disrupts amygdala activity in response to affective stimuli. Psychological Science. DOI
- Joseph D. L., Newman D. A. (2010). Emotional intelligence: an integrative meta-analysis and cascading model. Journal of Applied Psychology. DOI
