První pobyt v Měšicích s neurokineziterapií 2014

6.2. 2015 (Aktualizováno: 7.11. 2026)Eva Martincová92x

Ohlédnutí za akcí z léta 2014. Text napsala maminka jednoho z malých účastníků a pochází z archivu Therapy Centre. Článek zachycuje tehdejší pobyt, nejde o aktuální nabídku.

Na první pobyt do Měšic jsme se moc těšili, ale zároveň jsme měli trošku obavy. Přece jen jsme nikdy skupinově necvičili. Těšili jsme se ale na nové lidi, nové zážitky a novou metodu cvičení neurokineziterapie.

První den: přednáška a první cviky

První dopoledne začalo přednáškou pana Anatolije Smoljaninova o metodě, o jejích principech, o tom, jak se jednotlivé cviky cvičí a proč. Seznámil nás také se svými výsledky a vyprávěl o delfinoterapii a hipoterapii. Celá přednáška byla nesmírně zajímavá a my jsme byli ještě více přesvědčeni, že tato metoda je pro nás to pravé.

Přednáška o neurokineziterapii v Měšicích

Po krátké pauze následovalo první cvičení. Všichni byli tak trošku zakřiknutí, nikdo moc nevěděl, jak to celé bude probíhat. Anatolij si nás jednotlivě zval k sobě na konzultace, zadal nám první cviky a my jsme začínali pozvolna cvičit.

Od druhého dne naplno

Od druhého dne se jelo už naplno. Počet opakování cviků se zvyšoval a konzultace u Anatolije byly častější. Atmosféra začala být přátelská, a tak jsme se na každý den moc těšili.

Ke konci pobytu už byla na dětech vidět únava, ale byl to obrovský přínos. My rodiče jsme se pořádně zacvičili a věděli jsme, jak cviky správně cvičit. Navíc se z nás stala velká rodina a navázali jsme nová přátelství.

Anatolij Smoljaninov při práci s dítětem

Loučení a odhodlání cvičit dál

Na závěr pobytu jsme se hromadně vyfotili a rozloučili se s Anatolijem. Pevně jsme věřili, že ho nevidíme naposledy. Byl to trošku smutný okamžik, ale byli jsme všichni tak odhodlaní a namotivovaní doma nepolevit a cvičit dál, že se smutek z loučení rázem rozpustil.

Petra Navarová, maminka Kubíka

Jak pokračovali na dalším pobytu, popisuje článek Druhý pobyt v Měšicích s neurokineziterapií.