Jak vzniká nemoc? Co jsou funkční změny a co strukturální?
Jak vzniká nemoc? V současné době je psychosomatika moderním výrazem: psychika ovlivňuje soma, tedy tělo. Co to ale v praxi znamená? Mnoho lidí za tím vidí jen okamžitou reakci na něco, co člověk ve své podstatě nechce. Je to ale jen to? Samozřejmě, že ne.
Naše bytí netrvá jen jeden okamžik. Žijeme své životy desítky let a procházíme různými etapami, více či méně příjemnými zkušenostmi, „problémy“ i traumaty. Každý okamžik našeho života nás formuje, a právě proto je každý z nás jedinečnou lidskou bytostí. Formování probíhá v rovině psychické i emoční, protože nejvíc nás formují emoce.
Východní pohled na člověka: tradiční čínská medicína
Klasická čínská medicína tento psychosomatický pohled přijala a navíc přiřadila emoce jednotlivým orgánům. Díky tomu dokáže přes orgány pracovat i s emocemi, samozřejmě na energetické úrovni.
Jak se na to může podívat člověk, který není zasvěcený do východních nauk?
Nejlépe na příkladu, který si můžeme sami procítit. Co se s námi stane, když nás někdo rozzlobí nebo nás nařkne z něčeho, co není pravda? Co pocítíme? Vztek? Jak se projevuje? Je nám horko, stoupá nám do hrudi a do hlavy? Cítíme nervozitu, potí se nám ruce, možná se nám sevře krk, nebo naopak cítíme nutkání křičet?
A co se stane pak? Dovolíme si to všechno pustit? Začneme křičet, nebo se ztišíme a snažíme se v klidu všechno vysvětlit? Každý zareaguje tak, jak mu jeho momentální rozpoložení umožní – neexistuje jedna cesta.
Někdo se vykřičí a je mu dobře, ale po čase ho začne sužovat úzkost, že tomu druhému ublížil. Jiný člověk to v sobě „zadusí“, ale ve skutečnosti je plný vzteku a nedokáže s tím člověkem vůbec mluvit – v krku se mu vytvoří pocit pecky, která nejde polknout. Další se snaží vše vysvětlit, ale nenajde pochopení a objeví se pocit méněcennosti. A někdo se prostě „zakuklí“ a dělá dojem, že je vše v pořádku.
Jak se z jedné reakce stane vzorec
Typů reakcí může být nespočet. Rozhoduje, zda se člověk u situace „zasekne“, nebo ji nechá odeznít. Tam, kde uvízne, začíná nový vzorec a podobné situace se pak mohou opakovat. Když se situace zopakuje několikrát, upraví se podle tohoto emočního vzorce funkce svalů, šlach, vazů a fascií, ale i vnitřních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí.
Když se situace opakuje dostatečně dlouho, vzorec se uloží do těla. To, co kdysi proběhlo a odeznělo, například vztek, úzkost nebo pocit méněcennosti, zůstává a stane se primárním nastavením, tedy funkčním vzorcem. Člověk už očekává, že každá podobná situace proběhne stejně, nevidí rozdíly a koná stejně.
Proces se projeví i uvnitř těla: v napětí svalů, šlach, vazů a fascií a přes fasciální systém i ve vnitřních orgánech a žlázách s vnitřní sekrecí. Jednomu se rozbuší srdce, druhému se stáhne oblast jater a začne pobolívat, dalšímu se stáhnou prsní a mezižeberní svaly a nemůže se nadechnout.
Co na to říká věda
Západní medicína pro tento děj používá pojem alostatická zátěž. Neurobiolog Bruce McEwen popsal, že krátkodobá stresová reakce tělo chrání, ale když se opakuje nebo nevyhasne, stresové hormony postupně zatěžují srdce, cévy, metabolismus i imunitu. Velká americká studie ACE z roku 1998 zase ukázala, že lidé s více těžkými zkušenostmi z dětství mají v dospělosti vyšší riziko řady chronických onemocnění. Co prožíváme, se tedy opravdu může zapsat do těla. O tom, jak emoce přebírají vládu nad myslí, píšu v článku Anatomie emočního přestřelení.
Tělesné projevy psychické zátěže
V této fázi už může lékař zjistit například vysoký krevní tlak, zvýšené jaterní testy nebo změny v hladině hormonů štítné žlázy. Změna na úrovni struktur může začít na úrovni psychiky a emocí. Zdaleka to ale neplatí u každé nemoci – vždy je potřeba hledat i další příčiny a nechat se vyšetřit.
Uvedla jsem jen jeden z mnoha příkladů. K funkčním změnám může docházet i jinak:
- stravovací návyky – přemíra sladkého, slaného nebo pálivého, nepravidelná a nevyvážená strava, vynechávání jídel, málo tekutin,
- životospráva – nedostatek nebo nadbytek spánku, spánek přes den místo v noci, stres, přemíra práce, málo pohybu na čerstvém vzduchu, málo odpočinku a kreativních činností,
- stimulanty a návykové látky – časté a nadměrné užívání,
- prostředí – špatná židle a stůl, kolega, kterému je pořád horko a otevírá okno nebo pouští příliš hlasitou hudbu, kritizující tchýně, která vnáší napětí do rodiny, neustálé šokující zprávy,
- těžké životní události – smrt nebo ztráta blízkého člověka, vážná nemoc v rodině a jiné nečekané šoky.
Funkční vzorec jako ochrana před přetížením
Často se funkční změna vytvoří jako ochrana. Člověka situace unavuje a on s ní „bojuje“, což ho znovu vyčerpává, a je v začarovaném kruhu. Pomůže, když terapeut tento kruh vědomě přeruší. V biodynamické práci někdy stačí už první ošetření, aby klient začal vidět problém z jiného úhlu a vytvořil si prostor pro pochopení a postupné „rozmotání“.
Rozdíl mezi změnou funkční a strukturální
- Funkční změnu lze často zvrátit. Dá se s ní pracovat například biodynamicky nebo prostřednictvím tradiční čínské medicíny. Změna na úrovni struktur bývá často trvalá a člověk pak potřebuje péči lékařů a specialistů.
- Funkční změnu člověk sám těžko rozpozná. Často ji nevidí, necítí, nemusí ho v ničem omezovat nebo jí nepřikládá význam – ale je tam a zkušený terapeut ji vidí. Změna na úrovni struktur už bývá viditelná i při lékařském vyšetření a medicína ji často řeší léky. I tehdy ale zůstává důležité vnímat člověka jako celek, protože jeho organismus musí změnu neustále vyvažovat.
- S funkčním problémem si lidé často neumí pomoci sami, ale pod vedením terapeuta to obvykle zvládnou. Strukturální problém se biodynamicky řeší hůře. Když ale člověk celou situaci pochopí a přijme, podpoří tím seberegulační síly svého organismu a potíže se mohou zmírnit na únosnou míru.
- Riziko práce s funkčními poruchami tkví v jejich propojení s psychikou a emocemi. Když se do práce nezahrne i práce s emocemi, například formou somato-emočního uvolnění nebo práce s traumatem, může se porucha po čase vrátit – vzorec se nepřepíše.
Věnujme si čas a péči
Když se o sebe budeme starat a vnímat, jak na nás různé situace působí, a když je toho příliš nebo se to opakuje, vyhledáme pomoc zkušeného terapeuta, můžeme předejít tomu, aby se funkční vzorce zafixovaly a přešly ve změny strukturální.
Orientace na zdraví, které je vždy přítomné i v té nejsložitější životní situaci, je moje nápověda pro každodenní prožívání. Můžeme si položit otázku: „Kde v tomhle všem je zdraví?“
Chcete zjistit, co se ve vašem těle děje?
Prvním krokem je vstupní diagnostika. Společně se podíváme na vaše potíže v souvislostech – na stres, spánek, stravu, pohyb i to, co právě prožíváte – a najdeme cestu, která bude dávat smysl právě vám.
Přečtěte si také
- Biomechanický nebo biodynamický pohled na svět a člověka?
- Zmrzlé rameno: pohled psychosomatiky
- Moje hlava tomu nerozumí, ale moje tělo reaguje skvěle
Zdroje
- McEwen B. S. (1998). Protective and damaging effects of stress mediators. New England Journal of Medicine. DOI
- Felitti V. J. a kol. (1998). Relationship of childhood abuse and household dysfunction to many of the leading causes of death in adults: The Adverse Childhood Experiences (ACE) Study. American Journal of Preventive Medicine. DOI
