
Dnes dopoledne, 7. listopadu 2026 v 10:52 našeho času, začala podle čínského kalendáře zima. Toto období se jmenuje Li-tung (lì dōng), „začátek zimy“, a v tradičním chápání uzavírá podzim. Podzim přitom v čínské medicíně nepatří jen padajícímu listí a mlhám. Patří elementu kovu: plicím a tlustému střevu, kůži, suchu a smutku. A taky jedné dovednosti, která se nám v životě hodí častěji, než bychom chtěli: umění pouštět.
V tomhle článku doplňuji sérii o ročních obdobích, kterou na blogu najdete u jara, léta i zimy. Podívám se na to, jak podzim vidí tradice, co k suchu a sliznicím říká současná věda, a hlavně na otázku, která se k dnešnímu dni hodí: co si chceme vzít s sebou do zimy a co můžeme nechat odejít.
Tradiční čínská medicína popisuje svět pomocí pěti elementů: dřeva, ohně, země, kovu a vody. Nejde o chemické prvky, ale o fáze proměny, které se opakují v přírodě, v roce i v lidském těle. Jaro roste jako dřevo, léto vrcholí jako oheň, pozdní léto zraje a podzim začíná sklízet, stahovat se a ukládat. To je kov.
Klasický text Žlutého císaře o vnitřním (Chuang-ti nej-ťing, kapitola Su-wen 5) přiřazuje ke kovu celou řadu souvislostí. Patří k němu západ, sucho, štiplavá chuť, bílá barva, plíce, kůže a ochlupení, nos jako „brána plic“, pláč jako zvuk a smutek jako emoce. Párovým orgánem plic je tlusté střevo.
Je dobré říct rovnou: jde o tradiční model, jak číst souvislosti, ne o anatomii ani o vědecky prokázaný mechanismus. Pro mě je to užitečná mapa. Pomáhá klást otázky, které by člověka jinak nenapadly. Proč se mi na podzim vracejí rýmy? Proč mám suchou kůži a ještě k tomu špatnou náladu? Odpověď ale vždycky hledám u konkrétního člověka, ne v tabulce.
Druhá kapitola Su-wen popisuje, jak žít v jednotlivých ročních obdobích. Na podzim doporučuje chodit spát brzy a vstávat brzy, „spolu s kohouty“, udržovat mysl klidnou a sbírat síly, místo abychom je rozdávali. Kdo jde proti tomu, ten podle textu oslabuje plíce a v zimě to odnese. Zní to jako rada od babičky, ale v jádru je to stejná myšlenka, ke které se pořád vracím: tělo má své rytmy, a když je respektujeme, nemusí se s námi tolik přetahovat.
Na téhle dvojici je něco krásně jednoduchého. Plíce s každým nádechem přijímají to nové, vzduch, který nás drží při životě. Tlusté střevo naopak pouští to, co už tělo nepotřebuje. Bez obou pohybů by život nefungoval. Nemůžeme se jen nadechovat a nemůžeme si nechávat všechno.
Mnozí terapeuti, kteří pracují s pěti elementy, čtou tento pár i v přeneseném smyslu. Element kovu podle nich ukazuje, jak umíme přijmout to cenné a pustit to, co už svou službu udělalo. Věci, vztahy, staré role, výčitky. Je to výklad, ne diagnóza. Ale jako otázka na podzimní večer funguje překvapivě dobře.
Podle tradiční čínské medicíny plíce „vládnou kůži a ochlupení“ a rozvádějí po povrchu těla obrannou energii, wej-čchi (wèi qì). Ta má podle tradice chránit tělo před chladem, větrem a suchem zvenčí. Když je slabá, člověk podle tohoto pohledu snáz prochladne, chytá jednu rýmu za druhou nebo má citlivou, suchou kůži. Proto se v čínské medicíně na kůži, nos a dýchání často díváme společně.
Sucho je v čínské medicíně „klima“ podzimu. Plíce jsou podle tradice citlivý orgán, který má rád vlhkost a snadno se vysuší. Typickými projevy, které tradice přisuzuje suchu, jsou suchý dráždivý kašel, vysušený nos a rty, suchá kůže, žízeň nebo tvrdší stolice. Tady se zase propojují plíce s tlustým střevem: obojí potřebuje dostatek vláhy.
Moderní věda o „suchu plic“ nemluví. Zajímavé ale je, že se v posledních letech hodně zkoumá, co s naší obranyschopností dělá suchý vzduch. V chladné části roku je venku málo vlhkosti a v interiéru ji ještě snižuje topení, protože ohřátý vzduch pojme víc vody, a relativní vlhkost tak klesá. Přehledová studie z Yaleovy univerzity shrnuje, že teplota a vlhkost ovlivňují nejen přežívání virů ve vzduchu, ale i to, jak se jim brání naše dýchací cesty (Moriyama a kol., 2020).
Ve známém pokusu stejného týmu chovali vědci myši ve vzduchu s nízkou a s běžnou vlhkostí a pak je nakazili chřipkou. Myši v suchém vzduchu onemocněly závažněji. Suchý vzduch u nich zhoršil samočisticí funkci sliznice, tedy pohyb řasinek, které hlen s nečistotami posouvají ven, oslabil vrozenou protivirovou obranu a zpomalil opravu tkáně (Kudo a kol., 2019). Je to pokus na zvířatech, takže výsledky nelze jednoduše přenést na lidi. Dobře ale ukazuje, že sliznice nejsou jen pasivní „vystýlka“, ale aktivní obranná hranice, které sucho neprospívá.
Podobně je to s kůží. Přehledová práce dánských a nizozemských dermatologů shrnuje, že nízká vlhkost a chlad celkově oslabují kožní bariéru. Kůže je pak citlivější na dráždivé látky a u lidí s atopickým ekzémem se v chladném a suchém počasí častěji zhoršují obtíže (Engebretsen a kol., 2016).
Tradice a věda tu tedy mluví každá svým jazykem, ale o podobném jevu: podzim a zima vysušují naše hranice se světem, sliznice i kůži. Podrobněji se suchu a sliznicím budu věnovat v příspěvku na Facebooku a Instagramu v pondělí.
Kovu přísluší smutek. Neznamená to, že bychom na podzim měli být smutní. Tradice spíš říká, že v tomto období je smutek blíž povrchu a že k podzimu přirozeně patří loučení. S létem, se světlem, někdy s plány, které se nenaplnily.
Smutek není chyba, kterou je potřeba co nejrychleji opravit. Je to způsob, jakým se člověk loučí s tím, co pro něj mělo cenu. Kdo smutek nikdy nepustí ven, nosí ho v sobě. A kdo v něm uvízne, nemá sílu na nic jiného. Podle čínské medicíny dlouhodobý, nezpracovaný smutek oslabuje plíce, a naopak oslabené plíce mohou podle tradice smutek prohlubovat. Víc o tom, jak smutek a pouštění vypadají v praxi, napíšu pro změnu také na sítích v úterý.
Je rozdíl mezi podzimní melancholií a depresí. Podle Světové zdravotnické organizace trvá depresivní epizoda většinu dne, téměř každý den a nejméně dva týdny. Člověk může prožívat dlouhodobý smutek, prázdnotu nebo podrážděnost, ztrácet radost a zájem o věci, které ho dříve těšily, a často se přidává únava, potíže se spánkem nebo soustředěním.
Pokud něco takového prožíváte, nezůstávejte na to sami. Deprese je léčitelná a existuje více cest, jak s ní pracovat. Vedle psychoterapie a případně farmakologické léčby mohou významnou podpůrnou roli sehrát také pravidelný pohyb, kvalitní spánek, úprava denního rytmu, práce se stresem a další celostní přístupy zaměřené na propojení těla a psychiky. Některé z nich mají vědecky doložený přínos, jiné mohou pomáhat individuálně, ale jejich účinnost zatím není dostatečně prokázána.
Důležité je hledat cestu, která odpovídá vašemu zdravotnímu stavu a potřebám, ideálně ve spolupráci s kvalifikovaným odborníkem, nemusíte na to být sami.
Nejlepším učitelem je teď strom za oknem. Na podzim nepřichází o listí proto, že by byl slabý. Pouští ho, aby přežil zimu, a to, co je cenné, si stahuje dovnitř, do kořenů. O tom, co se ve stromu při opadu listí skutečně děje, napíšu ve středu.
Dnešní den, kdy podle čínského kalendáře podzim předává žezlo zimě, je dobrou příležitostí se na chvíli zastavit. Zkuste si v klidu odpovědět na tři otázky:
Nemusí jít o velká rozhodnutí. Někdy stačí vyklidit jednu skříň, nechat odejít jeden závazek, který už nedává smysl, nebo si dovolit být chvíli smutná či smutný, místo abyste to přebíjeli prací.
Čínská dietetika v tomto období doporučuje teplou, vařenou stravu, která tělo „zvlhčuje“, a kovu tradičně přiřazuje bílé potraviny a štiplavou chuť. Mezi bílé zvlhčující potraviny řadí například hrušky (nejlépe dušené), bílou ředkev, rýži, mandle, bílý sezam nebo asijskou houbu známou jako „stříbrné ucho“ nebo „sněžná houba“, rosolovka řasotvará (Tremella fuciformis). Štiplavá chuť, třeba cibule, pór, česnek nebo zázvor, podle tradice „otevírá“ plíce a pomáhá rozptýlit chlad. S mírou, protože ve větším množství podle téže tradice vysušuje. Víc o chutích najdete v článku Pět chutí podle čínské medicíny a obecně o stravě v článku Jak se stravovat podle tradiční čínské medicíny.
Jsou to tradiční doporučení, ne léčba. Pro mnoho lidí jsou ale příjemným a chutným způsobem, jak se o sebe na podzim postarat. A dušená hruška se skořicí v listopadovém podvečeru nikomu neuškodí.
Tradiční pohled může pomoci porozumět souvislostem, ale nenahrazuje vyšetření. Obraťte se na lékaře, pokud:
Zima, která podle čínského kalendáře dnes začala, je obdobím vody, ticha a ukládání sil. Jak ji vidí tradiční čínská medicína, popisuje článek Jak zima ovlivňuje naše zdraví z pohledu TCM a antroposofie. Čím lépe se nám na podzim podaří pustit to, co nás vyčerpává, tím víc síly si do ní můžeme vzít.
Pokud vás každý podzim potkávají opakovaná nachlazení, suchá a citlivá kůže nebo smutek, který se vleče, můžeme se na to podívat společně a v souvislostech. Pohledem tradiční čínské medicíny i s ohledem na to, co už víte od svého lékaře.
Prvním krokem je vstupní diagnostika.
Článek má vzdělávací charakter a nenahrazuje lékařskou péči. Tradiční čínská medicína je v něm popsána jako tradiční pohled, nikoli jako vědecky prokázaná léčba. Pokud řešíte zdravotní nebo psychické potíže, obraťte se na svého lékaře.